"Milé a vážené sestry, vážení a milí bratři, dámy a pánové! 

Chci Vám všem poděkovat, že jste obětovali čas a peníze a přijeli jste dnes do legendárního Žďáru nad Sázavou. Chci Vám poděkovat, že jste vydrželi všechna složitá období v posledních pěti letech. Děkuji Vám, že ani po neúspěchu v květnových volbách jste nerezignovali.

Kdo jsme a co chceme, to víme. Jen se nám dlouhodobě nedaří oslovit voliče. Už dnes je jasné, že náš hlas ve sněmovně chybí. Že kromě tupých účetních škrtů je třeba sociální cit. Že je chybíme jako nesocialistická alternativa liberální bezohlednosti.

Říkáme o sobě, že jsme stranou principů, hodnot a zásad. Buďme jí! Buďme stranou pravého středu se silným sociálním cítěním. Prosazujme princip subsidiarity, ve které je v nekolektivistické, nesocialistické podobě obsažena solidarita. Stát zde není proto, aby se o lidi staral, zvláště o ty, kteří to nepotřebují. Je zde pro to, aby vytvořil takové podmínky, aby se každý sám, ve své rodině postaral sám o sebe. Proto má stát co nejvíce peněz nechat v rodině, aby se ve spolupráci s obcí a neziskovým sektorem postarali vlastními silami o děti, nemocné, nemohoucí. Stát má tuto svépomoc podporovat a ne trestat! Pomoci v okamžiku, kdy je to nad síly rodin, samospráv a neziskovek.
- vraťme se k principům „kdo nechce pracovat, ať nejí“, který byl dobře propracován v hnanických artikulých. Kdo nemůže pracovat, tomu pomůžeme, kdo pracovat nechce, ať počítá s jen almužnou. 
Zaveďme princip vše pro dítě. Nic není důležitější a bez dětí nemá tato země ani kontinent budoucnost. Dítě nesmí být sociální problém! Demografický deficit je ve svých důsledcích daleko horší než rozpočtový. Ten se škrty nevyřeší! Kdo je skutečně zodpovědný, musí se jím intenzivně zabývat, protože i zde je klíč k důchodové reformě.
Současná vláda říká – uskrovněte se! To je jednoznačně správný přístup u zdravých lidí v produktivním věku. Proč ale šetříme na těch, kteří se nemohou bránit? Na postižených, nemohoucích a na dětech? Rodinám, které se starají o svoje rodinné příslušníky, říká vláda- dejte je do ústavů, kde je péče o ně daleko dražší a hlavně bez rodinné lásky, nebo buďte zodpovědní a nechte si je doma. Budete za to potrestáni snížením přípěvků na péči! Protože postižení, nemohoucí a děti jsou důležitější než hazard, ze kterého nám jdou sponzorské dary. Proto vláda jeho zdanění odložila. 
My křesťanští demokraté nestojíme na straně lobystů a jejich peněz, ale na straně rodin a těch, kteří se nemohou bránit. Ti jsou pro nás také důležitější než ekozakázka.

Vláda nedělá reformy, ale tupě a asociálně škrtá plošně. V rodinách také neškrtáme plošně, prostě nepojedeme na dovolenou, nekoupíme si novou televizi, jídlo však budeme kupovat dále. Tato země potřebuje národohospodáře, ne účetní. Tato země potřebuje lidi se sociálním cítěním. Nejsem ekonomem, proto stavím silný tým ekonomických poradců, abychom mohli dávat věcná a reálná řešení, pro tuto zemi. Šetřit se musí, ale ne bez dalšího smyslu a bezohledně! 
Zůstaňme stranou křesťanských hodnot a principů. Hájení lidské důstojnosti, výhrady svědomí a ochrana života jsou nám vlastní. Vždyť přikázání jsou shrnuta v jednom: ‚Milujte druhí jako sebe samé.‘ Z toho vychází správná křesťanská politika. Nejme stranou klerikální. Měli jsme a máme vrcholové politiky i z řad evangelíků, čehož je důkazem v současnosti například náš nový senátor Petr Šilar, zdravím tě Petře a ještě jednou gratuluji! V Pardubickém kraji je 40% krajských zastupitelů evangelíky. Přesto jistě většina z nás byla zaskočena vyjádřením významných církevních představitelů, že křesťanská strana není potřeba, křesťané, že jsou i v jiných stranách. Stanu-li se předsedou, jistě s nimi o tom budu jednat. A také o tom, zda jim nevadí, že v legislativní radě vlády je návrh změny občanského zákoníku, který právě KDU-ČSL podporované principy ruší. Při nejbližší příležitosti se zeptám církevních představitelů i křesťanů v jiných stranách jako je Petr Nečas, Karel Schwarzenberg a Bohuslav Sobotka, zda skutečně chtějí, aby definice manželství byla změněna ze svazku muže a ženy na svazek dvou osob, zda chtějí, aby adopce dětí byly umožněny i osobám stejného pohlaví. A to je jen začátek. Jsem zvědav, co jednotlivci v jiných stranách zmohou…

S Lidovou stranou nejsou spojena jenom jména politiků, ale i intelektuálů. Namátkou Vladimír Justl, Pavel Tigrid, Pavel Pecháček. Poslední dva byli novináři spjati úzce s bojem proti totalitě. Ať už v ČSL, nebo později v emigraci. Z nich si musíme brát příklad a dávat je za příklad jiným. 

Učme se od nich, že nemůžeme dávat náš neúspěch za vinu médiím. Berme média taková, jaká jsou. A braňme princip svobody slova, protože svoboda slova je důležitějším pilířem demokracie, než parlament. Ten jsme měli i za totality, ale bez svobody slova nám byl k ničemu.

Milé sestry, vážení brati, dámy a pánové. Pokud mě ještě neznáte osobně, slibuji, že návštěvám v okresech budu klást velkou pozornost. Aktivně hodlám vyhledávat a kontaktovat aktivní členy, bez ohledu na věk. 
Nečekejte ale, že nový předseda, nové vedení strany za vás něco udělá. Pokud chceme křesťanskou demokracii dostat zpět do sněmovny, tak musíme zabrat všichni. Přestat sedět se založenýma rukama a spoléhat se, že to nějak dopadne. Že to za nás někdo udělá. Přestat hledat příčiny neúspěchu v jiných. V kampani, v předsedovi nebo v médiích. Začněme hned a každý sám u sebe. Ve vaší aktivitě vám chci pomáhat a jít příkladem.

Když jsem jako absolvent po škole vyfasoval gumáky, nůž a razítko a šel pracovat na jatky, musel jsem do toho jít a hned a natvrdo. Rozhodovat, co lidem na stůl půjde a co ne. Zároveň jsem musel umět komunikovat s lidmi v provozu i s generálním ředitelem. Je to zkušenost, ze které těžím celý život. Nehledě na to, že mi rukama prošlo velké množství dobytka a sviní bylo také dost. Poradil jsem si s nimi a poradím si s nimi také, pokud se s nimi setkám ve vrcholné politice.

Všechny nás čeká tvrdá práce, změna stylu i bezpochyby zvýšení členských příspěvků, které se dlouhá léta nemění. Prosím všechny, buďme solidární se stranou. Všechny uvolněné politiky prosím o mimořádný příspěvek na konkrétní potřeby strany. Musíme také jasně ukázat, na co tyto peníze budou použity.

Tato strana nepotřebuje provizorium, údržbu status quo. Potřebuje změnu, energii a spoustu práce. Pokud jste k tomu připraveni, pak já také. Ať volba dopadne jakkoli, věřím, že to bude ve prospěch KDU-ČSL i tím i této společnosti. Pokud věříte křesťanské demokracii a jejím ideálům, pokud jste ochotni dát svoji poctivou práci, peníze a energii v práci pro obecné blaho, pak vás vyzívám „Do sedel!“

Zdař Bůh"