V úvodu jsem slyšel mnoho vět a slov o mé osobě. Chtěl bych za to všechno poděkovat. Beru ona slova jako ocenění naší společné práce a také jako určité povzbuzení v mé situaci. Současně říkám, že jsem se toho maličko polekal a že bych se nechtěl stát jakousi adorovanou relikvií křesťanských demokratů. Možná právě proto, ale nejen proto bych si dovolil trochu zneužít svého zvláštního postavení a říci Vám v tuto chvíli pár slov.

Říkám je jako člověk, který je svobodný tak, jak možná ještě nikdy v životě nebyl. Jako člověk, kterému leží na srdci osud naší země, jako člověk, který si nepřeje, aby lidé v této zemi byli podruhé zklamáni. A myslím, že když se podíváme na současnou situaci v naší zemi, že nemůžeme být spokojeni.

Většina lidí je nespokojena, přestože téměř deset let po listopadu 1989 bylo u nás jistě vykonáno mnoho dobrého a myslím si, že u nás žádný soudný člověk si ve skutečnosti nepřeje návrat před listopad 1989. Ale přesto jsou lidé nespokojeni.

Je tady vláda, která - zdá se - nenaplnila očekávání, která dala lidem v této zemi. Je zde opoziční smlouva, o které již bylo mnoho řečeno a která je skutečně paradoxní svým obsahem. Jeden z partnerů na základě cíle historicky znemožnit partnera druhého prosazuje svůj zájem na úkor lidí v této zemi. Na tom všem evidentně vydělávají komunisté a všichni cítí, že to takhle dál nejde. Vzniká paradoxní situace, kdy - zdá se - že politici, nebo většina politiků, je se současnou situací spokojena, ale patová situace nedává naději na skutečné, na pozitivní řešení pro lidi v této zemi.

Sociální demokraté jsou spokojeni, protože se naplnilo jejich přání vládnout. ODS je spokojena, protože se naplňuje její přání historicky znemožnit sociální demokraty a věří, že se naplní její druhé přání vyautovat ostatní politické strany z parlamentu. Komunisté jsou spokojeni, protože jim rostou preference a my společně s Unií se utěšujeme, jak příště vyhrajeme volby. A to všechno v situaci, kdy nás naší přátelé z Polska či Maďarska předběhli v ekonomických parametrech,kdy v diskusi o přibližování Evropské unii se trochu pozvolna a plíživě dostáváme na chvost této rozpravy, v situaci, kdy evidentně není chuť přikročit k důležitým transformačním krokům z pohledu skutečné daňové reformy, sociální reformy, penzijní reformy atd., diskuse o budování skutečné občanské společnosti jako základu stability naší země se stává jakousi kavárenskou diskusí pro intelektuály a pro celé skupiny lidí se u nás zhoršují životní podmínky. Je nebezpečí, že se můžeme dostat do situace, kdy je tady do očí bijící rozdíl: stále více politiků se tváří, že jsou spokojeni se situací a lidé spokojeni nejsou. To prostě není normální. A jaké je tedy řešení?

Myslím si, že pro tuto zemi je skutečně důležité odmítnout pragmatismus jako normu jednání, je důležité skutečně budovat občanskou společnost nejen co se týká územní samosprávy, ale jako mnohovrstevnatou strukturu oné stavby, které říkáme český stát a která jediná může přinést skutečnou stabilitu pro naši zemi. Je důležité v ekonomice usilovat o rovnováhu volného trhu a solidarity a onen projekt sociálně tržního hospodářství, který přivedl k prosperitě západní demokracie po 2. světové válce, je způsobilý přivést k prosperitě i naši zemi. Žádné jiné zázračné recepty neexistují. Stejně tak je důležité dělat jasnou, nezpochybnitelnou proevropskou politiku. Toto myslím všichni cítíme a také jsme to vyjádřili v našich programových dokumentech v Hradci Králové na Sjezdu a v dalších materiálech.

Dnes stojíme před otázkou, do jaké míry mají být křesťanští demokraté, do jaké míry očekáváme, že budou ostatní politické strany ochotny převzít odpovědnost za další osud této země či odpovědnost za určitou změnu. Velmi bych si přál, aby nové vedení po tomto sjezdu umělo představit konkrétní projekty v jednotlivých oblastech – ekonomický, sociální, projekt budování občanské společnosti atd. O těchto věcech je třeba diskutovat s většinou politických partnerů – se sociálními demokraty, s Unií svobody a samozřejmě také s ODS. Je třeba hledat pro jednotlivá řešení skutečnou podporu. A abychom nezůstali v obecné rovině, že je potřeba se všemi hovořit, dovolím si vyslovit svůj názor na cestu, která by mohla prospět této zemi.

Vidím zde dva smysluplné koncepty, dvě smysluplné cesty. Ta jedna je v tom, že jsem přesvědčen - a zkušenost minulých měsíců ukázala - že by to bylo možné. Dovedu si představit , že spolupráce křesťanských demokratů se sociálními demokraty s podporou Unie svobody – a o formách můžeme diskutovat – že by uměla vytvořit a připravit kompetentní vládu, ve které by byl prostor také pro lidi mimo politické strany. A tato kompetentní vláda by dokázala řešit výzvy, před kterými stojí tato společnost. Měla by také šanci získat podporu nejenom v Parlamentu, ale v celé společnosti. To by bylo dle mého soudu prospěšné pro tuto zemi. Předpokládalo by to samozřejmě, že Unie svobody by byla schopna překročit určitou ideovou bariéru, kterou se obklopuje. Předpokládalo by to, že vláda sociálních demokratů by byla schopna přikročit odvážněji k některým reformním krokům reformy daňové, sociální, penzijní reformy atd. A předpokládalo by to také, že křesťanští demokraté odvážněji vstoupili do této diskuse. Samozřejmě, nebude-li některý z těchto předpokladů naplněn, nebude to možné. Jsem však přesvědčen, že tato cesta by mohla pro naši společnost být prospěšnou.

Za druhou smysluplnou cestu považuji situaci, kdy by si Unie svobody spolu s křesťanskými demokraty poté, co by ona první cesta byla shledána nemožnou, přestala hrát na nějakou pseudoopozici, přestala by vést diskusi o různých koalicích a zaujala by principiální opoziční pohled. Ne proti, ale ve smyslu vytváření nové nabídky, nového řešení, které, bohužel, by se uplatnilo až v příštích volbách. Ale muselo by to být silnou a smysluplnou nabídkou. Tyto dvě cesty vidím jako možné a jak už jsem řekl, i smysluplné.

Pro pořádek musím říci, že zde na naší politické scéně ještě existuje politický subjekt, jehož politika je charakterizována povýšením pragmatismu na určitou normu. Politika, která odmítá uznat chyby, které se staly, a tím blokuje jejich nápravu. Politika, která vědomě odmítá budování občanské společnosti jako nějaký socialistický přežitek. Politika, která se programově brání moderní evropské politice, politika, která např. v posledních týdnech či dnech podpořila politiku pana Mečiara na Slovensku a chci jasně říci, že ona politika nemůže být užitečná této zemi. Již jednou ukázala, jaké jsou její důsledky; jsou to chyby, které dnes těžko napravujeme, a chci jasně říci, že dle mého názoru - ať je nositelem této politiky kdokoliv - tak nemůže být partnerem křesťanských demokratů.

Je důležité, abychom i přesto uměli diskutovat se všemi, kteří o diskusi stojí, abychom společně s nimi uměli hledat konkrétní řešení. Je však také důležité uvědomit si, že nežijeme jenom problémy v naší zemi, že stojíme před výzvami příštího století, příštího tisíciletí, příštího milénia. Myslím, že křesťanští demokraté v České republice nemohou přehlédnout tyto výzvy. Musíme si klást otázky, jak odpovědět na problémy válek, násilí, na problémy hladu, ekologických výzev, na problémy velmi rychlého vývoje biotechnologií, klonování. Kde až je hranice těchto cest? Musíme odpovědět na problémy nutnosti umět se orientovat v záplavě informací atd. Dle mého názoru za všemi těmito věcmi stojí lidský egoismus. Ten je kořenem všeho zla ve světě, které - zdá se - v  nejrafinovanějších podobách roste. Mám za to, že výzvou pro politiky příštího tisíciletí je vzít odvahu a postavit se lidskému egoismu, ať má jakoukoliv formu. A kdo jiný než křesťanští demokraté, kteří stojí pevně zakotveni v hodnotách tohoto světa a jsou schopni respektovat řád bytí a řád světa kolem nás, kdo jiný by měl mít odvahu postavit se tomuto lidskému egoismu s  určitým rizikem, že to nebude populární. Myslím, že i toto je potřeba si uvědomit.

My chceme budovat křesťanskodemokratickou politiku, která má být užitečnou pro tuto zemi. Už to tady řekl Jan Kasal: Nemáme žádný menší cíl než usilovat o proměnu světa kolem nás k lepšímu. Je důležité nesmířit se s daností, která existuje, nepřijmout současný stav jako normu. Nesmířit se s tím, co je dnes, nesmíme si říct, že je to dáno. Takováto politika velmi brzy zpohodlní, zleniví, tato politika dříve nebo později je či bude k ničemu. Skutečná křesťansko demokratická politika musí chtít více, než se nám dnes zdá možné. Musí si skutečně klást velké cíle a mobilizovat své síly k tomu, aby je mohla naplnit. Je důležité, abychom si to uvědomili. Já se domnívám, že nemůžeme mít menší cíl než budovat, českou, moravskou, chcete-li slezskou CDU, skutečně silnou křesťanskodemokratickou unii, která nemůže být alternativou vůči sociálním demokratům nebo alternativou vůči ODS, musí být alternativou pro tuto zemi, čili ne proti někomu, ale jejich politika musí ukázat pozitivní řešení lidem v této zemi.

Nebojme se těchto velkých cílů. I ta dnešní složitá politická situace nás k tomu vybízí. Křesťanskodemokratická politika ve smyslu oné CDU předpokládá, že budeme sebevědomou a odvážnou politickou stranou, stranou křesťanskou, demokratickou a lidovou.

Co je to být stranou křesťanskou? Znamená to být pevně zakotven v hodnotách, které přineslo tomuto světu křesťanství, v hodnotách, které zprostředkovali naši otcové a dědové a na nichž je založena evropská tradice, kultura a civilizace. Vyznávat tyto hodnoty v konkrétním životě znamená však být také otevřený a tolerantní. A o to bych vás chtěl poprosit: abychom byli stranou otevřenou a tolerantní. Schopnost být otevřený a tolerantní je totiž výraz obrovské síly. Je to výraz toho, že pevně stojíme na zemi. Opak je projevem slabosti a malosti. Buďme silní, buďme otevření, buďme tolerantní.

Přál bych si také, abychom byli stále stranou demokratickou. A chtěl bych jenom připomenout, že jsme myslím jedinou politickou stranou, ve které probíhají skutečné primárky. To znamená od nejnižší stranické úrovně členové a delegáti jednotlivých stupňů skutečně volí ty, kteří je zastupují. A to je důležité si uvědomit.

A buďme také stranou lidovou, lidovou v tom nejlepším slova smyslu. Tedy stranou, která za vším, co koná, vidí konkrétní osudy konkrétních lidí. Jakmile toto ztratíme, bude naše politika hrou na politiku, a to není možné připustit. Budujme křesťanskodemokratickou unii jako silnou politickou stranu. Abychom mohli uspět, abychom byli věrohodní, nestačí jenom chtít takovou stranu budovat, nestačí jenom mít dobrý program, ale je důležité, abychom my sami byli odvážní a sebevědomí.

Velmi bych si přál, abychom my všichni dokázali čelit zlu a faulům, ať mají jakoukoliv podobu na jakékoliv úrovni, i když třeba za to bude s námi tvrdě zacházeno v situaci, v které se nacházíme. To je důležité. Přál bych si velmi, abychom nikdy nepřijali politiku jako hru. Přál bych si, abychom nikdy nepodlehli funkcím či prebendám s tím spojeným. Přál bych, aby křesťanští demokraté, z nichž drtivá většina vstoupila do politiky na různých úrovních jako dobří lidé, i v politice dobrými lidmi zůstali. Myslím, že tato země to potřebuje. Může totiž být sebechytřejší odborník na tu či onu oblast, ale nesplňuje-li tyto základní podmínky, dříve nebo později začne zemi škodit. Budeme-li tyto podmínky slušné politiky naplňovat, pak se dříve nebo později můžeme stát odborníky nebo můžeme vytvořit prostředí, které tyto odborníky přiláká, pozve je ke spolupráci. Ale toto je ta největší hodnota, kterou křesťanští demokraté dnes mohou nabídnout této zemi. Tato země potřebuje poctivou, slušnou politiku. Nabídněme ji.

Milé sestry, vážení bratři, dámy a pánové, závěrem jenom několik osobních poznámek.

Chtěl bych vám všem poděkovat za všechny ty nejrozmanitější formy podpory, kterých se mi od vás v poslední době dostává. Je to pro mne skutečně obrovské povzbuzení, obrovská radost a nebojím se říci bez nadsázky, že v posledních týdnech a měsících zažívám ve své zkušenosti skutečnou bratrskou lásku. Díky za to. A protože nevím, bude-li mi dáno ještě někdy takto před vámi promluvit, s vědomím, že i já jsem člověk chybující, v případě, že jsem někoho z vás zarmoutil či udělal něco nedobrého, prosím, abyste mi to odpustili. A přál bych sobě i každému z vás jednotlivě i nám všem, abychom měli dostatek síly, odvahy, vytrvalosti, ale také pokory, abychom všechny výzvy, které stojí před námi, dobře zvládli. K tomu všemu Zdař Bůh.



Tento projev pronesl Josef Lux na sjezdu v Českých Budějovicích v květnu 1999. V té době trpěl těžkou leukémií. V září téhož roku mu je transplantována kostní dřeň. Umíra v listopadu 1999 v americkém Seattlu.