7. března uplynulo 156 let od narození prvního československého
prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Při této příležitosti se Martina
Lustigová sešla s několika českými historiky......
7. března uplynulo 156 let od narození prvního československého
prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Při této příležitosti se Martina
Lustigová sešla s několika českými historiky, kteří pro Radio Praha
zhodnotili Masarykovu osobnost a především jeho význam pro dnešek.
Masaryka většina z nás vnímá především jako politika. Všichni víme, že
byl prvním československým prezidentem, známe jeho aktivity z dob první
světové války. Méně lidí už ale Masaryka vnímá jako velkého myslitele,
filosofa, vědce. Přestože zemřel před téměř sedmi desítkami let, jsou
mnohá z jeho témat stále živá a aktuální. Některá z nich připomíná
historik Ivan Šedivý: "Mám na mysli například otázku korektního
řešení česko-německého vztahu. Masaryk často čelil obviněním, že je
proněmecký a že je anacionální. Druhou záležitostí je Masarykova vize
korektního uspořádání Evropy ve smyslu spolupráce a do jisté míry i
integrace evropských států. A také zajištění vhodného místa malých národů
a malých států v tomto systému. A konečně třetí okruh, který stojí za to,
abychom jej promýšleli i dnes, je vlastně taková ta Masarykova vůle
prosazovat svůj názor, pokud jsem přesvědčen, že to je správné, i proti
většinovému názoru společnosti. A to je něco, co by si možná měl vzít
každý z nás."
S tím souhlasí i historik Michal Pehr, který podle svých slov nejvíce
oceňuje etický rozměr Masarykova myšlení: "Já osobně si myslím,
že nejcennější je především jeho důraz na etiku, důraz na mravnost. A
jestli si dnešní generace může něco z Masaryka vzít, tak myslím právě
toto. Onu odvahu mluvit a říkat to, co si člověk myslí. A to bylo, myslím,
pro Masaryka příznačné." Mnozí už dnes pomalu zapomínají, že se
Masaryk postavil proti mýtu o pravosti Rukopisů královédvorského a
zelenohorského, nebo to, že se angažoval v tzv. hilsneriádě.
Další z Masarykových názorů - nebo spíš vlastností - připomíná historik
Zdeněk Kárník: "Já se domnívám, že to nejdůležitější bylo, že o
všem uvažoval a pochyboval. A teprve když to pochybování zvládl, tak
jednal. Nebyl unáhlený. Dnes to velmi často vypadá, že lidé postupují
úplně opačně."
Rostislav Kadlec, krajský tajemník