Trpěli Židé za války v terezínském ghettu stejně jako Němci v terezínském internačním táboře po válce? Senátor Zdeněk Bárta se domnívá, že jejich utrpení je srovnatelné. Poslanec Kopecký nebo bývalý krajský předseda sociálních demokratů Jaroslav Foldyna má názor naprosto opačný. Já za sebe mohu říci, že Bártovi rozumím. Je mi totiž jasné, že nesrovnává utrpení desetitisíců Židů na straně jedné a stovek Němců mnohdy neprávem odsunutých z českého pohraničí na straně druhé. Jako evangelický farář prostě jen srovnává krutý osud jednotlivců, kteří se ničím neprovinili. A nikdo přitom nepochybuje, že mezi po válce v Terezíně internovanými Němci jich bylo mnoho zrádců a nacistů.
Podle mého názoru není cestou vpřed cesta dohadů nad tématem byť tak závažným, ale právě otevření centra sociálních služeb Klobouk, na jehož vzniku v místě s tak pohnutou minulostí spolupracovali Češi, Švýcaři a právě Němci, pro něž by právě takovéto projekty měly být (ovšem nemusely) cestou, jak alespoň částečně odčinit temnou minulost.
V té souvislosti nemohu nevzpomenout dokument, který odvysílala ČT2 ve středu večer. Byl o izraelské letušce Julii, která jako jediná před více než dvaceti lety přežila útok teroristy. Přestože dnes v Izraeli den co den svádí boj se strachem o životy svých dvou dcer, rozhodla se muslimovi, který negativně poznamenal celý její život a mnoho dalších jich zmařil úplně, odpustit. Na základě Juliiny žádosti možná bude podmínečně propuštěn z vězení. Žena věří, že v době, kdy jednání mezi státníky nedokáží zabránit vlně násilí mezi Izraelem a Palestinou, by její čin mohl být malým světýlkem blikajícím v dlouhém tunelu vzájemného neporozumění.
A právě tak chápu vznik terezínského Klobouku a Bártova slova srovnávající osudy jednotlivce, nikoli celého národa.
Rostislav Kadlec, krajský tajemník