Jak jste se dostal k práci s rodinami?

V roce 1998 jsme se ženou a třemi dětmi vydali na Manželská setkání. Když příští rok hrozilo, že tato akce v Severních a Východních Čechách zanikne, nabídli jsme se s manželkou, že bychom přiložili ruku k dílu a letos již pořádáme tento kurz po jedenácté.
Společně se ženou, v rámci Centra pro rodinu, kromě letních kurzů Manželských setkání, pořádáme ještě obnovy manželských setkání, přednášíme, připravujeme snoubence na manželství a pořádáme mnoho dalších akcí pro rodiny. Já organizuji také „Víkendy pro otce s dospívajícím synem“ aneb: „Mnoho mužů má děti, ale málo dětí má otce!“ pro syny ve věku 16-18 let, dále „Víkendy pro chlapy ze severu“ a obdobné akce zaměřené na posílení rodinných vazeb a partnerských vztahů.

Jak je vnímáno postavení rodiny v České republice?

Postavení rodiny nějak vnímají média, politici, veřejnost a nějak ji vnímám i já, který s rodinami pracuji. Ale asi nejdůležitější je, jak se vnímají rodiny samy.
Národní centrum pro rodinu vloni uskutečnilo ve spolupráci s našimi Centry pro rodinu sdruženými v ACER dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zmapovat potřeby a přání rodin. Oslovenou skupinou respondentů byli klienti jednotlivých Center v celé České republice, zejména rodiče s dětmi. Z tohoto šetření uvedu pár konkrétních příkladů.
Téměř polovina respondentů má za to, že političtí představitelé neznají, nebo nemají zájem poznat skutečné starosti rodin, které vychovávají děti. Jinak by přijímané zákony měly více prorodinný charakter.
Velmi často měli respondenti za to, že rodina vychovávající dítě má ve společnosti nízkou prestiž, že rodičovství je vnímáno pouze jako soukromá záležitost a není mu přidána žádná společenská hodnota.
Většina rodin by uvítala větší finanční a fiskální podporu: společné zdanění manželů, slevy na dani, zvýšení přídavků na děti a finanční podporu studujících dětí. Rodinám ale nejde o jakési sociální dávky, ale přály by si být spravedlivě hodnoceny z hlediska jejich celospolečenského prospěchu.

Jaká forma podpory ze strany státu a politiků by zvýšila kvalitu života rodiny?

Rodiny by především uvítaly větší podporu svého postavení ve společnosti, více jistot plynoucích ze společenského přínosu, který bezesporu výchova dětí představuje. Rodiny přece zajišťují budoucnost národa a vlastně jejich děti budou živit v důchodu armádu bezdětných a zajišťovat celou funkci společnosti. Přesto mají rodiče jen vysokou pracovní a finanční zátěž a nevýhody.
Výchovu dětí bohužel většinou politici nechápou jako investici státu do budoucnosti. To dokládá i součastná diskuse na půdě parlamentu. Pomoc rodinám s dětmi není odměnou za jejich práci, kterou dělají pro společnost, ale většina politiků ji zřejmě chápe jen jako charitu či politický boj.
Z tohoto pohledu nejde jen o diskriminaci rodin s dětmi, ale i o diskriminaci dětí samotných. Ve sněmovně často slyšíme, že jedinec, či nějaká skupina má na dítě právo. Ale to, že dítě má též právo na oba rodiče, slyšet není.

Mnoho našich čtenářů je činná v komunální sféře, co si myslíte, že od nich rodiny očekávají?

Zajisté zlepšení infrastruktury obcí tak, aby lépe vyhovovala životu rodin s dětmi. V mnoha obcích je nedostatečné vybavení: dětská hřiště, bezpečné zóny, cyklostezky, volnočasové možnosti pro děti i celé rodiny. Rodiče, ale jistě nejen oni, stojí také o bezbariérové chodníky a místa pro klidný odpočinek.
Velký zájem je ale také o služby pro seniory: pečovatelskou službu a domy pro seniory v místě bydliště. Fungující rodiny je nechtějí umisťovat do vzdálených míst, kam potom mají problém zajet na návštěvu, ale raději využijí ambulantních nebo denních služeb, aby měli se svým dědečkem nebo babičkou dobrý kontakt.

V Evropském parlamentu se hodně diskutuje o jeslích a školkách. Jaký je na to Váš názor?

V našem dotazníku jsme také mapovali situaci rodin, které pečují o předškolní děti. Z odpovědí překvapivě vyplynulo, že hlavní starostí rodin není ani tak počet míst v mateřských školách a socialisty požadovaných jeslích, jako spíše mechanismus, kterým jsou děti do školek přijímány a vůbec podmínky slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Rodiče by uvítali i lepší kontakt s dosavadní profesí během rodičovské dovolené a možnost, aby se mohli na RD střídat.
Rozhodnout se záhy po narození dítěte, kolik let s ním zůstanou doma, je vzhledem k vyvíjejícímu se trhu práce nepružné. Rodiče konstatovali zejména chybějící možnosti občasného hlídání dětí a také nutnost přihlašovat děti do školek o rok dříve, než nastoupí. Rodiny řeší situaci obvykle využíváním vlastních zdrojů (babičky, další příbuzní), nebo se rozhodnou pro prodloužení rodičovské dovolené pečujícího rodiče, což ale znamená další ekonomickou zátěž pro rodinu žijící z jednoho příjmu.
Z mého pohledu je pro každé dítě v raném dětství velice důležité být s oběma rodiči a toto jesle rozhodně nesplňují. Každé dítě by mělo zažít, že se mají jeho rodiče rádi a že je do této lásky zahrnuto i ono. Celosvětové studie dokázali, že toto je také nejúčinnější způsob dobré výchovy.


Rostislav Kadlec, krajský tajemník